Loňské léto jsme si říkali nikdy více, ale rok se s rokem sešel a my opět stáli na vlakáči ve Staré Pace a čekali na vlak směr Slovensko. Letos se naše skupina zvětšila o tvrdé jádro Sport nás baví, bavte se s námi (Karla a Matěje) a jednoho nováčka (mladýho Lampreho), který vůbec netušil do čeho se s námi pouští.
Cestu vlakem jsme si užili zahráli karban, Lampre ml. i o peníze (jako jedinej). Vyspalí jsme vystoupili o 5 ranní v Žilině. Matěj nás neustále přesvědčoval abychom zašli na čaj do Caffebaru (na střeše červená světla a zalepená okna), ale mi se vydali na prohlídku centra města. Po prohlídce města nás autobus zavezl do Terchové, kde je asi nejhezčí nástup na hřeben Malé Fatry přes Dolné a Horné diery. Na začátku treku jsme posnídali a vydali se údolím potoka stoupat na první vrchol naší cesty Malý Rozsutec (1343m n.m.). Tempo bylo vlažné nezávodní, čemuž jsme se divili, že by i Matěj někdy nezávodil?
Na Velkém Rozsutci (1609m n.m.) jsme poobědvali, podivili se zapíchnutému modelu letadla v úbočí a scházeli do sedla pod Stoh (1608m n.m.), kde jsme slibovali Mašině, že si bude moc vybrat jestli přes vrchol nebo rovnou pokračovat dál. Samozřejmě, že jsme její slova přešli s úsměvem na tváři a šli přes vrchol což se mi nakonec ukázalo jako osudné. Při sestupu ze Stohu jsem se chytnul čerstvě natřeného rozcestníku (cedulka upozorňující na natření ležela na zemi z druhé strany). Tou dobou jsme začali potkávat účastníky Jánošíkova extrémního triatlonu, kteří už byli tou dobou na trati kolem 17h. Přes Poludňový grúň (1535m n.m.), Chleb (1647m n.m.) a pomalu se blížili k cíli prvního dne. Chtěli jsme spát u lanovky, ale tam byl cíl závodu a tudíž i mnoho lidí, tak jsme ještě na večer vyšli na nejvyšší horu Malé Fatry Velký Kriváň (1709m n.m.), kromě Mašiny a Lampreho ml., kteří si pořád stěžovali, že už nikam nejdou a zatvrzele chtěli spát na kamenech nebo na kopcích. Nakonec jsem je přesvědčili a bivakovali v sedle pod Pekelníkem.
Po probuzení jsme se nemohli dohodnout kdo vlastně chrápal každý slyšel někoho jiného, nakonec jsme konstatovali, že kolem nás asi chodil medvěd. Byli jsme rádi, že všechno skované jídlo za skálou zůstalo na svém místě. Rychle jsme posnídali a vyráželi svižným krokem na Pekelník (1609m n.m.), Malý Kriváň (1671m n.m.), Stratenec (1513m n.m.) a vrch Suchý (1468m n.m.) z kterého jsme scházeli zpět do údolí řeky Váh. Sestup nám přišel náročnější než výstup, někomu i více zejména mladému Lampremu, který spíš sjížděl po kamenech než scházel.
Sešli jsme k Váhu a Matěj se rozhodl vést nás na nádraží. Bohužel/Bohudík mu vedení vydrželo asi 20sekund než cesta skončila. S hodinovou rezervou jsme došli na vlakáč do Vrútek a ve stínu stromů čekali na vlak, který měl samozřejmě zpoždění. Ani jsme nedoufali, že stihneme přípoj a těšili se na pěší túru až domů do Krkonoš, ale stihli spokojeně jsme zabrali naše kupé a začali větrat naše nohy. Nejprve jsme vylekali paní průvodčí a hnedle další zastávku si k nám ještě přisedla jedna paní nevím co si o nás musela myslet, ale statečně to s námi ty 4h vydržela než jsme vystoupily.
 |
| Malý Rozsutec |
Na Velkém Rozsutci (1609m n.m.) jsme poobědvali, podivili se zapíchnutému modelu letadla v úbočí a scházeli do sedla pod Stoh (1608m n.m.), kde jsme slibovali Mašině, že si bude moc vybrat jestli přes vrchol nebo rovnou pokračovat dál. Samozřejmě, že jsme její slova přešli s úsměvem na tváři a šli přes vrchol což se mi nakonec ukázalo jako osudné. Při sestupu ze Stohu jsem se chytnul čerstvě natřeného rozcestníku (cedulka upozorňující na natření ležela na zemi z druhé strany). Tou dobou jsme začali potkávat účastníky Jánošíkova extrémního triatlonu, kteří už byli tou dobou na trati kolem 17h. Přes Poludňový grúň (1535m n.m.), Chleb (1647m n.m.) a pomalu se blížili k cíli prvního dne. Chtěli jsme spát u lanovky, ale tam byl cíl závodu a tudíž i mnoho lidí, tak jsme ještě na večer vyšli na nejvyšší horu Malé Fatry Velký Kriváň (1709m n.m.), kromě Mašiny a Lampreho ml., kteří si pořád stěžovali, že už nikam nejdou a zatvrzele chtěli spát na kamenech nebo na kopcích. Nakonec jsem je přesvědčili a bivakovali v sedle pod Pekelníkem.
 |
| Velký Kriváň (škoda že ne všichni) |
 |
| Mašina na WC |
Sešli jsme k Váhu a Matěj se rozhodl vést nás na nádraží. Bohužel/Bohudík mu vedení vydrželo asi 20sekund než cesta skončila. S hodinovou rezervou jsme došli na vlakáč do Vrútek a ve stínu stromů čekali na vlak, který měl samozřejmě zpoždění. Ani jsme nedoufali, že stihneme přípoj a těšili se na pěší túru až domů do Krkonoš, ale stihli spokojeně jsme zabrali naše kupé a začali větrat naše nohy. Nejprve jsme vylekali paní průvodčí a hnedle další zastávku si k nám ještě přisedla jedna paní nevím co si o nás musela myslet, ale statečně to s námi ty 4h vydržela než jsme vystoupily.
PLECHY
Žádné komentáře:
Okomentovat